Výmluvy nebo sebeláska? Když chci mít výsledky, ale nevyhořet...

Minulý týden epizoda nevyšla, což v mé hlavě způsobilo značné množství otázek a pochyb...jak poznat kdy si potřebujeme odpočinout a kdy jsou to jen výmluvy? Někdy pauza přece není selhání, ale sebeláska...jenže když je té sebelásky moc, výsledky taky nebudou 😅.
Tak jsem se dnes nahlas zamyslela, jak to poznat a najít ten donekonečna vzpomínaný balanc.

Baví vás moje tvorba? Vznik dalších dílů podcastu můžete podpořit na Forendors:

• Předplatné: https://www.forendors.cz/rodicovskeultra
• Jednorázová podpora (symbol dolaru na konci příspěvku): https://www.forendors.cz/p/aca34c689d1433c28f517ebc88b404e4

Mějte se krásně a buďte (na sebe i ostatní) laskaví <3
Instagram https://www.instagram.com/rodicovske_ultra/
Youtube https://www.youtube.com/@rodicovskeultra

Transcript

0:00

Ahoj, tady Ivča. Vítám vás u 64. epizody podcastu Rodičovské ultra. To jsou středeční podcastové chvilky a inspirativní rozhovory od mámy, která ví, jak krásné i náročné mateřství umí být, ráda s vámi sdílí motivaci, tipy a podněty k zamyšlení. Já vás tedy vítám, tentokrát po pauze, jak jste si možná všimli, minulý týden epizoda nevyšla. Minulý víkend jsem řešila svoje zdraví, samozřejmě zase jsem řešila prsa a záněty a pohotovost a tak. Nevím, jestli už je to ok, možná zase ne a upřímně už nemám mentální sílu nad tím ani přemýšlet, ale to téma, které dneska chci s vámi probrat, s tím souvisí, protože já jsem minulý týden vynechala, o víkendu jsem to nenahrávala, teoreticky jsem mohla nahrávat i v úterý, kdy jsem měla čas, ale ne, řekla jsem si, že si dám pauzu, že si odpočinu a že o to víc se mi bude chtít dneska nahrát na tenhle týden. Abych byla úplně upřímná, tak se mi nechtělo vůbec. Přemýšlela jsem proč, myslím si, že těch důvodů tam bude hodně, ale otevřela to ve mně téma toho, kdy je to lenost a kdy je to chytré si dát pauzu nebo si odpočinout. Jde o to, že mně se nechce, protože bych měla o věc míň, měla bych toho zase o kousek míň na tom svým talíři a bylo by to super z tohohle pohledu, že nemusím nahrávat, stříhat, tvořit post a tak, ale nejsem si jistá, jestli dlouhodobě je to správně, jestli se tím jenom nezavrtávám do té své mateřské role, která by mi zbyla a ze které já tímhle trochu utíkám. Ono, s těma třema dětma jsem začala hodně, hodně osekávat všechno, co jsem dělala. Tačila jsem, nebo respektive přestala jsem se ráno líčit, protože to nestíhám. A přestala jsem běhat, protože teď to nejde úplně, moje tělo na to ještě není ready. Přestala jsem toho dělat spoustu, co mě baví, ale teď není to období na to. Teď je to období těch malých dětí a to je full patche, s čím jsem OK většinu času. Ale kdybych vyškrtla i tohle a přestala teda nahrávat teď, protože bych si tím ulehčila, obavám se, že to do budoucna dobře není, že bych byla pak fakt už jenom máma. A takhle můžu říct aspoň, že jsem i podcasterka. Dneska možná nezním tak nadšeně a pozitivně jako vždycky, ale o to upřímnější ten díl je. Tak jsem zvědavá, jak na to budete reagovat. Není to jenom o podcastu, jsem si jistá, že se s tím dokážete stotožnit, protože takových věcí můžeme najít hodně. Můžeme se vymlouvat, že nemůžeme jít cvičit, protože na to není čas, nebo jsme moc unavení a chceme si radši sednout na ten gauč a odpočinout si po celým dnu. Nebo se můžeme vymlouvat, že není síla si teď dělat salát k večeři a vezmu první, co v té lednici je, s ním to vyřeším ten hlad a jdeme dál. Můžeme mluvit o tom líčení se, o TSBP, či je to to, že na to nemám čas, anebo že se zanedbávám. Můžeme vzít to, že chodíme pořád v legínách a že máme vytahaná trička a nekoupili jsme si na sebe nic hezkého, kdo ví jak dlouho, protože to nepotřebujeme a protože tady jsme hold doma, máme na sobě spoustu různých tělních tekutin ostatních dětí a utírají si do nás pusinky a soplíčky a tak a nemá smysl tady úplně chodit ve večerních šatech, ale je to komfort, anebo jsme rezignovali a už prostě se o sebe nestaráme. Takovéhle věci byste si určitě našli i u sebe a to je možná pointa dnešního dílu. Zkuste se zamyslet, co z tohohle, nebo co z jiných věcí se vás týká, kdy možná se pohybujete na té hraně. Je to chytré rozhodnutí a je to správně v tuhletu chvíli, anebo je to nějaká rezignace a ignorace nějakých našich potřeb. Myslím si, že to celé odvíjí od toho období, ve kterém zrovna jsme, určité chvíli je sebe péče si sednout na ten gauč a dát si ty bramburky a prostě vypnout s nějakým úplně tupým seriálem, ale zase jiný den může být sebe péče nic z toho neudělat a jít rovnou spát. Jiný den může být sebe péče to, že otevřeme tu knížku, o které jsme se tady bavili nedávno, nebo nějaký ten online kurz a vzdělávat se. Ale každý den, týden, období budou pravděpodobně jiné. a to rozhodnutí tam bude záviset na mnoha dalších faktorech. To, co si myslím, že byste si mohli odnést dneška je naučit se to vnímat, naučit se hledat ten balanc a to realistické očekávání v určitém dni, chvíli, momentu. Vejít na sebe na jednu stranu přísně a říct si, že ok, jak říká Ivča, co jsem s ní cvičila, výmluvy nebo výsledky, nejde mít obojí. Já s tím plně souhlasím, výmluv si nejdeme tunu, když budeme chtít, ale jsou i dny, kdy je v pořádku být k sobě laskavá nebo týdny a ten podcast nenahrát nebo to cvičení odložit nebo si dát jenom minutu a jít spát, protože jsme hodně spankově deprivované a každý den, týden, měsíc, to může vypadat jinak a pro každou z nás to může vypadat jinak. Takže proto já dneska nahrávám a hecla jsem to s tím, že si myslím, že to byly jenom výmluvy a že je dobře tohle to nevzdávat, tenhle projekt nebalit a pokračovat v tom dál, ale zároveň budou věci, které dneska vypustím a nebudu se snažit, říkám to tady nahlas, nebudu se snažit vládnout všechno, protože vím, že by mě to mohlo zase poslat někam k nemocem a nepříjemným věcem, jelikož tak moje tělo reaguje, to už vím. Pokud vy jste v pohodě, což doufám vlastně, že málo kdo z vás se nachází v nějaké tady té těžší fázi, ultrafázi, ale někdo asi, tak pro vás tenhle díl. Pokud vy jste vysmátí, jak leča a máte se prostě krásně, tak jsem moc ráda, přeju vám to, ale můžete se to zkusit aplikovat na děti. Takže jsou dny, kdy je možná tlačíme do věcí, na které nemají kapacitu a energii a bude lepší jim dát pohov, ale jsou zase dny, kdy hledají výmluvy a výmluvy a nechce se jim a je v pořádku jim ukázat, že některé věci se dělají, i když se nám nechce. Tak jo, já to dneska udělám takhle kratioučký, lepší něco než nic, nemusí to být dokonalý. Budu se na vás těšit příští týden, snad trochu lepším mým rozpoložením, ale i takový dny jsou, i takový týdny jsou a věřím, že to chápete a věřím, že je to i ta přidaná hodnota, kterou tenhle podcast má, protože ten můj hlásek v hlavě, proč to nedělat, proč se na to vykašlat, tam má i ty levly, ale je spousta jiných podcastů, je spousta dalších podcastů pro rodiče, které jsou lepší než ten tu, dělají to odborníci, dělají to lidi, kteří se tomu věnují celý život a kteří jsou studovaní a opravdu k tomu mají co říct na rozdíl od tebe. Jo, je to tak, těch podcastů je hodně, jsou skvělé, ale já si říkám, že ten lidský podcast, ten real mateřský život možná chybí a že to je možná ta přidaná hodnota, protože je super mít na to studii a vědět, jak to dělat správně, ale je úplně něco jiného potom být v té naší kůži a snažit se to nějak aplikovat a vědět, že to nefunguje nebo na to nemít sílu nebo procházet spoustu dalších věcí a celá studie se může jít zahrobat, protože i když to možná papírově je dobře, tak v tuhle chvíli není. Už se do toho nebudu dál zamotávat, takhle to necháme, přeju vám krásný týden, mějte se hezky, buďte zdraví Zdraví a těším se zase v středu. Tak ahoj.