Nejen máma: budu po mateřské zaměstnatelná?

Po tolika letech doma a s nástupem AI to vypadá, že návrat do práce bude jako návrat do úplně jiného světa. Čeká na nás ještě naše původní místo? A pokud ne, jsme vůbec po mateřské zaměstnatelné?

V této epizodě rozebírám, jak nás mateřství vybavilo dovednostmi, které mohou být v práci obrovskou výhodou. Od time managementu až po krizový management a schopnost vyjednávat...už jste zkusili přesvědčit kámen, ať si obuje boty? Já mám takový pocit celkem často:D
Pojďme si dodat odvahu a připomenout si, že být „jen máma“ znamená víc, než se může zdát.

Zmiňované odkazy:
Mumdoo: https://www.mumdoo.cz/
Podcast Věci o AI: https://open.spotify.com/episode/0b5BTVgQds878Npvxk9fGt?si=j-cZHqWqQvu9nzR9qqAClw

Baví vás moje tvorba? Budu moc vděčná za každou podporu na Forendors: https://www.forendors.cz/rodicovskeultra

Mějte se krásně a buďte (na sebe i ostatní) laskaví <3
Instagram @rodicovske_ultra

Transcript

0:00

Ahoj, tady Ivča. Vítám vás u šedesáté druhé epizody podcastu Rodičovské ultra. To jsou středeční podcastové chvilky a inspirativní rozhovory od mámy, která ví, jak krásné i náročné mateřství umí být a ráda s vámi sdílí motivaci, tipy a podněty k zamyšlení. Ahoj, všechny vás moc vítám. Ještě než začnu, tak bych chtěla nezapomenout, poděkovat všem, kdo mě podporujete na Forendors, kdo mi tam posíláte virtuální kafíčka. Moc si toho cením a málokdy to tady zmiňuji, tak dneska jsem to chtěla rozhodně nezapomenout. Takže ještě jednou díky. A dneska máme téma o tom, jestli jsme po mateřské zaměstnatelné. Respektive jak to bude vypadat asi, až se budeme snažit vrátit po těch letech doma. Možná máte někdo to štěstí, že na vás čekají, že máte tu pozici jistou a že ten váš stůl a židlička tam zůstal tak, jak zůstal a vy se prostě vrátíte na svoje místečko. Obávám se, že ne všichni to tak máme. Případně to tak možná i máme, ale nechceme se vrátit na to stejné místo. Ty roky na mateřské nás přece jednou změnili, o tom jsme se bavili vlastně posledně a teď bychom si představovali trochu něco jiného. Ať už kvůli flexibilitě a vyzvedávání dětí, anebo prostě nás už to nebavilo a teď chceme dělat něco jiného. No a já se vždy vzpomínám, když jsem končila v práci, což už je... Ani nebudu říkat, kolik to je let. Ale víte, kolik je mým dětem, takže hodně let. Přemýšlela jsem tehdy, že to bude sranda, až se budu vracet. To snad ani nebudu umět udělat si kafe, to budou tady nějaký ultra super high-tech kávomaty, co nedokážu ani zapnout. No, jako dělala jsem si elegraci, ale že kafe si ještě udělat umím naštěstí, to nevím, co bych bez něho dělala. Ale mění se toho hodně. Mění se toho hodně, možná až na někoho moc. A některý ty představy děsí, spousta pracovních pozic možná zanikne a nástup AI je tady, ať už chceme nebo ne. Nebojte, dneska to nebude jenom o umělé inteligenci, ale nakousnu to taky. Proč jsem si vůbec vybrala tohle téma? Je to, že jsem poslouchala jeden podcast, kde právě rozebírali to, jak to je na nic, jak maminky na mateřské zakrní a jak je potřeba neustále se vzdělávat a mít ten svůj projekt a rozjíždět tu kariéru během mateřské, protože potom už je pozdě. A musím říct, že pro mě to byl hrozný trigger, protože já jsem v situaci, kdy s těma třema dětma tady spíš přežívám a jo, je to moje vlastní rozhodnutí. Já jsem chtěla mít tři a tak tady mám teď tři a je to mazec. Moje rozhodnutí nebylo, že bude nedonošený, ale tak to hoďme bokem. Jsem ráda, že ty dny nějak zvládnu. Jsem ráda, že tady jednou týdně si držím zuby nehty ten svůj podcast, jako svůj projekt, mini projekt a že tam mám pár followerů a že mě pár lidí poslouchá, mi dělá radost. Ale že bych to nazvala, že rozjíždím svůj business a kariéru, no tak to jako se úplně ne. Bylo mi z toho smutno, protože ne každý má ten luxus toho, že má třeba prarodiče v důchodu nebo že má hlídání nebo že má k dispozici školku od roku a půl nebo že má ty možnosti takové, aby mohl tu kariéru si rozjíždět. Já ty možnosti mám, jaké mám a vím, že víc času do toho dát nemůžu. Vážně už bych jako nespala asi nebo nevím. A je to moje rozhodnutí, jasně. Zase mohla bych ty děti někam umístit do jeslí. Asi by to nějak šlo, najít si chůvu na full time. Ale to nechci, to není můj cíl. No, tak ty emoce byly celkem silné. Měla jsem trochu vsteh, že to není fair. No a říkala jsem si, že možná někdo z vás na takovéhle emoce taky naráží. Já jsem se s tím rozhodla poprat tak jako se vším, co mi padá do cesty. A to tak, že teda ovlivním to, co můžu ovlivnit a to, co chci ovlivnit. A s tím bych se tady chtěla s vámi dneska podělit, co dělám, aby tyhle emoce už tolik mě nepřepadaly a abych měla pocit, že to je nějak jako pod kontrolou. Což je to, co všichni chceme. Mít to pod kontrolou. A je to malinko iluze, ale určitě něco se dělat vždycky dá. Tak, pojďme si uvědomit, že i my na té mateřské získáváme určitý skill. Získáváme určité schopnosti a dovednosti, které bychom jinak neměli a rozhodně nás to posouvá a rozvíjí. Nejenom možná ve schopnosti uvařit jednou rukou nebo v práci s dvěma hodinami spánku a tak, ale i reální schopnosti. Ať už je to time management, dokážeme si to zorganizovat. Spoustu věcí si dokážeme zorganizovat tak, abychom někam dojeli zítra. Držte mi palce, respektive vy to už slyšíte, když už to mám za sebou, ale zítra máme být někde na 8 ráno se třemi dětmi. Řeknu vám, mám z toho celkem respekt. Nebudu říkat stres, ale respekt. A opravdu si to jako plánuju po časových jednotkách, kdy musím stát, abych stihla nakojit, abychom se stihli oblít, učesat, nasnídat, lalalala. Je to forma time managementu, možná i projektové řízení, to už trošku možná přeháním, ale ten time management tam je. O tom je bezesporu. Dále určitě rozvíjíme krizový management, protože jsem si jistá, že něco tady z toho mého plánu nevýjde a budu se muset velmi rychle adaptovat na to, co teď, jak dál, ať už to bude to, že tam nezaparkuju a potáhnu tam někde tři děti přes čtyři ulice. Je to možné, ale budu to muset vyřešit. Krizový management. Vyjednávání. Jo, vyjednávat se určitě bude. Tam pak je trošku jako ta šedá zóna úplatků, co si budem. Objednávala jsem dneska nějaké kapsičky a sušenky, abychom to vyjednávání malinko usnadnili. Ale tak říkejme tomu, že to jsou nějaké PR předměty, nebo nějaká taková oblast šedá. A nemůže chybět komunikace. Učíme se komunikovat s různými typy lidí. Učíme se komunikovat s lidmi, kteří komunikovat nechtějí. Učíme se komunikovat s lidmi, kteří komunikují až moc. Já věřím, že si to představíte, to, co myslím. A co mě na tom moc těší, je, že jsem zrovna nedávno poslouchala ještě jeden podcast, který vám moc, moc, moc doporučuju. Máte poslechnout jenom jeden díl, ale už ten první díl je boží. Je to podcast Věci. První díl s Filipem Dřímalkou, který právě mluvil o umělé inteligenci. A co chci vypíchnout je to, že on sám má firmu a mluvil o tom, podle čeho si vybírá nové zaměstnance. A mě hrozně potěšilo, že zmiňoval, že v té době, v jaké jsme teď, kdy umělá inteligence nám může pomoct téměř se vším, bohužel ne třeba s přebalením plenek, tak si vybírá podle toho, jestli ti lidé umí komunikovat a jestli mají organizační schopnosti. A to je něco, co máme. Co jako mámy máme. Navíc to pilujeme. Pilujeme to fakt jako denně. A myslím si, že je to něco, na co potom můžeme hodně odkazovat na nějakých pohovorech, sebeprezentaci, až přijde ten čas. Což je jedna z oblastí, na které určitě můžeme zapracovat, protože obávám se, že naše sebevědomí na mateřské rozhodně neroste. Tak to byly věci, co děláme i tak. I když nebudete dělat nic jiného, než že jste máma, což je až až, zmiňuju to nahlas velkým tučeným písmem, jestli děláte jenom to, že jste máma na fulltime a soustředíte se na to 100%, je to hodně. A je to jedno, jestli máte jedno, dvě, tři, pět, deset dětí. Jedno dítě máma fulltime je hodně práce. Ale řekněme, že chceme si tu kariéru nějak nepohřbít a máme občas chuť se i něco dozvědět, nebo trochu tu hlavu nastimulovat jinak, což třeba já na sebe cítím, že občas vážně už bych ráda nejenom vypnout a koukat na Netflix, ale že bych se možná i něco dozvěděla a třeba si přečetla knížku, nebo si pustila nějakou konferenci, nějaký webinář, něco takového. A to je přesně můj další tip. Díky tomu, že jsme teda v době, v jaké jsme, tak všechny tyhle zdroje máte, téměř všechny, máte dostupné i online. A nemusíte jet na konferenci do druhé části světa, abyste se dozvěděli ty top novinky a informace. A je to něco, čeho můžeme využívat. Je to občas hodně hodně přemlouvání. Nepustit si ten seriál a vypnout, ale pustit si něco, co nás nutí trošku hlavu zapojit. Ale je to podle mě jako s běháním nebo jako s cvičením, že nejhorší nebo nejtěžší je to dostat se k tomu to pustit. Já to na sobě pozoruju třeba u jídla. Asi když večer si dáte konečně tu večeři, třeba tak v půl desáté, zdravé stravování, tak můžu si k tomu vzít knížku, můžu si k tomu pustit seriál, můžu scrollovat na sítích. Nejčastěji mám chuť scrollovat na sítích, protože to je úplně nejjednoduší. Je to nejprimitivnější obsah, co můžu pojmout v tu chvíli a nebudu na to potřebovat vůbec žádné úsilí. Pak mám tu trochu motivace, tak si třeba otevřu YouTube a tam si najdu nějaké video, které už má malinko větší hloubku, protože už netrvá deset vteřin, ale třeba deset minut. A když se dokopu vzít si třeba tu knížku, anebo opravdu pustit si nějaký webinář, tak ten pocit potom je boží. On je to totiž ten dopamin, co se nám potom uvolní. A není to ten levný dopamin z té sítě, ale je to ten drahý, řekněme, který nám vydrží o něco déle. To znamená, že já ve chvíli, kdy zavřu ten Instagram, tak se cítím zpátky na nit, možná minutu dobře, pak zase na nic. Ve chvíli, kdy zavřu ten webinář, tak zaprvé mě to v hlavě šrotuje mnohem déle a třeba to je něco kreativního navnadí a zadruhé z toho mám mnohem lepší pocit. Ale říkám, nejtěžší je to udělat, to pustit, to otevřít. Sama s tím bojuju. Ani v půlce procentech to neudělám, ale snažím se tu navyšovat ty procenty. Co ještě doporučuju, pokud se rozhodnete pro nějaký webinář, nebo pro nějaký kurz, nebo tak, tak jsou skvělé kurzy, kde máte nějaké deadline. Deadline, když já nestíhám ani včas objednávat nové balení plen, nebo včas nakoupit a zjišťujeme, že nemáme co jíst. Deadline si dávat na sebe ještě v tomhle odvětví. Já jsem měla stejný pocit, říkala jsem si, tak to je v pytli, tohle nikdy nedokončím. Ale díky těm deadlinem se k tomu člověk vrací a říká si, a jo, vlastně musím to posunout, a už to na mě křičí, že mám něco udělat. No tak jo, mám dvě minuty, dobře. Mám to takhle zrovna u jednoho kurzu, co dělám teď. Je to teda kurz schodovou okolností o základech AI, o základech umělé inteligence. A je to super. Já jsem k tomu byla hodně skeptická a nechtěla jsem se to učit a nechtěla jsem se o to zajímat. Ráda bych předtím zavřela oči, ale nejde to. A tak se učím s tím pracovat a jsem nadšená. Musím říct, že mě to opravdu přesvědčilo, že se to dá použít a dá se z toho udělat obrovská konkurenční výhoda. Pokud by vás to taky zajímalo, nebo máte tu odvahu toho vyzkoušet, tak já jsem se do toho kurzu dostala. Je to kurz od Googlu a dostala jsem se do něho zadarmo díky Mamdům. Jestli neznáte Mamdům, tak to je první krok, co musíte udělat. Přidáte se k jejich newsletteru aspoň, nebo si je vyhledáte na sítích. To jsou dvě mámy, co dělají přesně tohle. Snaží se nám, všem ostatním mámám pomoct, aby ta kariéra šla trochu zkloubit. Hledají realitu toho, jak to je, snaží se komunikovat s firmami, abychom to měli snazší, abychom mohli mít částečné úvazky. Snaží se nám poskytovat ta pracovní místa, která jsou na nás dělaná, která umožňují tu flexibilitu a která počítají s tím, že jsme mámy. Takže určitě na ně mrkněte, já to hodím tady do popisku. Není to žádná spolupráce, opravdu jsem vděčná za to, co dělají a je to boží. No a právě v newsletteru byla možnost přihlásit se do kurzu od Google. A oni domluvili, že ten kurz je zadarmo a opravdu jako kvalita. Asi nemusím vám to vysvětlovat, že to je dobré. Takže mrkněte, kdo by měl chuť, je to fajn. No a je to forma, je to forma toho, jak se posunout dál a jak potom se necítit blbě, že ok, já jsem se vlastně nic nenaučila a nevím, jak se prodat, ale je to něco, o čem se dá pak mluvit a udělat z toho tu svoji výhodu. Tak, už končím, už se dostáváme k závěru, nebojte. Online vzdělávání jsme probrali, Mamdu jsme probrali, to mě přivádí na vlastní projekt. Nemáte chuť se vracet úplně jako do nějaké práce, ale vytvořte si něco svého, ať už to je, že děláte vyšívání chobotniček nebo že děláte podcast, nebo že tvoříte adventní věnce, nebo ať už je to cokoliv, co vás trochu baví, tak nemusí to být zrovna výdělečný, nemusí to být váš super biznis, že založíte zasilkovnu a nemusí to být, že vytvoříte takovou společenskou hru, která vás dostane do toho Google. Si neznáte, ano, to je příběh jedné maminky. Může to být fakt jako obyčejná věc, která ale bude vaše a kterou budete dělat rádi a je to něco, o čem třeba si můžete aspoň povídat s ostatníma mámama nebo na tom pohovoru. Závěrem, to dáme, jo? To dáme, i když to někdy vypadá, že po tolika letech budeme v pytli, tak věřím, že ne. Ten trh nás potřebuje, máme neskutečný schopnosti empatie, máme neskutečnou loajalitu. Doufám si tvrdit, že jsme mnohem loajalnější, než ta naše pánská část. Když už nás někdo zaměstná a přetrpí ty nemoci našich dětí, tak si může být celkem jistý, že mu nebudeme chtít vrazit kudlu do zad pro třídu lepší auto vedle ve firmě, ale že budeme chtít zůstat a budeme budovat ten vztah i s tím zaměstnávatelem, i s tou prací. Ráda bych zmínila i to, že máme neskutečný luxus toho, že můžeme být doma. A většina maminek v ostatních zemích by za to dali, kdo ví co, je to pro ně úplně nepředstavitelný, že můžeme být tři, čtyři roky doma s dítětem a ještě dostáváme nějaký příspěvek. Pro USA třeba šílenost. Myslím si, že na to můžeme stavět, náš vztah s dětma bude někde jinde, naše kariéra bohužel taky, ale tak už to máme. A pojďme z toho mít radost, že to tak máme, i když občas je to prostě mazec na psychiku, na všechno. To tady vykládáme často. Ale je to i obrovská výhoda. Není to všechno nebo nic. Nějakej ten mini-mimi balanc se určitě najít dá. Nějakej mini projekt si tam ukořistěte. A jestli to nejde teď? Ok, zkuste to za rok znovu zhodnotit. Nebo zkuste to za půl roku znovu zhodnotit. Nebo za tři měsíce. Nejde to už teď? Nezměnilo se něco? Neotevřela se tady dětská skupinka? Nešla babička do důchodu? Nešla jsem tady superkámošku, se kterou si pohlídáme? Nebo nespím ji už celou noc a nemůžu večer pracovat? Něco se třeba změní za tu chvíli a najednou to bude možný. Úplně na závěr, podporujme se vzájemně. Máme to těžký až až. Neházejme si vzájemně klacky pod nohy. Jestli tady mám nějaké HRSky, když tam budete mít mámu na pohovoru. Jasně, že to má nevýhody, že je máma a má doma ty malé děti a školku a školu a všechno. Ale má to i spoustu výhod. Tak si jich pojďme vážit a pojďme je využívat. Napište případně do komentářů nebo mě na Spotify do komentářů nebo na Instagram do zpráv, co vám pomáhá, co funguje, co nefunguje a na co jsem zapomněla, ať si můžeme vzájemně pomoct a ať se tím nemusíme zbytečně moc trápit. Tak jo, jestli jste neposlouchali až jsem, tak vám moc děkuju. Pro mě je to takový, jak jsem říkala na začátku, emoční téma, ale důležitý téma. Příští týden zase ahoj. Tak jo, budu se těšit.