Rodičovské ultra

Strach z rakoviny: Proč se starat o své tělo dnes, ne až zítra

• Episode 61

Share episode

Zažili jste někdy ten nepopsatelný strach, když tělo začne vysílat varovné signály a netušíte proč? V dnešní epizodě sdílím svůj nedávný zážitek, kdy mě nečekané zdravotní potíže s prsem přiměly zastavit se a dát prevenci mnohem vyšší prioritu.

Ale není to jen o nás. Stejně tak jsme zodpovědné i za zdraví našich dětí. Povíme si o tom, proč bychom se neměly spokojit s názorem jednoho lékaře a jak důležité je být advokáty za své zdraví a zdraví našich nejmenších. Nečekejme, že se věci samy vyřeší nebo že si doktor něčeho všimne za nás. Pro něj je to pořád jen práce, pro  nás to nejcennější, co máme.

PS: Chcete si zahrát na moderátora? Dejte vědět :)

Baví vás moje tvorba? Budu moc vděčná za každou podporu na Forendors: https://www.forendors.cz/rodicovskeultra

Mějte se krásně a buďte (na sebe i ostatní) laskaví <3
Instagram @rodicovske_ultra

Ahoj, tady Ivča. Vítám vás u šedesáté první epizody podcastu Rodičovské ultra. Jsou středeční podkázcové chvilky a inspirativní rozhovory od mámy, která ví, jak krásné i náročné mateřství umí být a ráda s vámi sdílí motivaci, tipy a podněty k zamyšlení. Ahoj, ahoj. Já vás všechny moc vítám, jsem ráda, že se zase slyšíme. Úvodem bych se chtěla přiznat, že jsem nahrála dneska už jednu epizodu, respektive asi tak půlku. O tom, jaký to bylo, když jsme se vrátili domů z porodnice s miminkem. O tom, jaký to je s nedonošenátkem doma, protože malý vlastně měl už půl roku. A říkala jsem si, že by bylo fajn vám ukázat i tu stránku toho, že propuštěním to nekončí. Je to opravdu běh na dlouhou trať. Kdo měl nedonošenátko, tak to zná. A přišlo by mi fajn vám ukázat i tohle, jak to vlastně probíhá dál, co všechno se děje, že třeba miminko chodí k psychologovi a tak. Ale nahrála jsem prvních asi 10 minut a vlastně mi to přišlo nudné. Ne je to téma, ale ten monolog, nevím, nějak mi to dneska nesedlo, tak hold, to mažu a dáme si jiné téma, které tady mám rozpracované. Napadlo mě, jako střeštěný nápad, kdyby se někomu náhodou chtělo zahrát si na rozhovor, udělat rozhovor se mnou a klást mi k tomu otázky, tak si myslím, že by to byla mnohem lepší forma. Pokud vás to téma zajímá, pokud si dovedete představit, že přijedete tady za mnou do toho chaosu a že se mnou uděláte rozhovor, tak já teď nažhavím dva mikrofony, zkusím vymyslet nějaký čas a můžeme podniknout takový rozhovor. Posluchačka možná. Když ne, já to zkusím pojmout nějak líp a nahrát to i tak sama. Dnešní téma se týká toho, co se dělo u nás poslední týden, dva. A ne úplně u nás, ale vlastně u mě. S mým tělem. Protože já jsem sdílela na Instagramu, že jsem si prošla zase dalším kolečkem problémů s prsy. Já jsem si myslela, že už jsem to tak nějak pokryla celé. Že to, že se mi hold vrací záněty každý měsíc, že už si na to zvykám, že to bude skoro jako menstruace a prostě já každý měsíc to nějak přetrpím, nahřívat, chladit. Už to znám, tu rutinu. Radila jsem se o tom se svou gynekoložkou, která říkala, že s tím nic moc dělat nejde, že k tomu mám sklony a že můžeme leda ukončit kojení, což nechci, takže mám vydržet. Dobře, no, tak já teda vydržím, tak jak nějak už si to říkám, poslední rok. Ale co se vyhrotilo bylo, že najednou jsem začala jít krvavé mléko. A ne, že by to bylo trošku na růžovělý. Já jsem se v první chvíli strašně lekla, že malý zvrací krev, protože to bylo fakt spousta krve v jeho puse a já jsem se vyděsila jak blázen, protože to bylo navíc asi hodinu po očkování. A z nějakého důvodu jsem si to spojila, že to je určitě nějaká reakce na očkování a budeme volat rychlou a tak, takže jsem se dost vyděsila. Ale pak jsme svítili mu do pusinky, koukala jsem se a vlastně jsem nenašla žádnou ranku nebo odkud by to šlo. On vypadal úplně v pohodě, on si pěl dál, byl vysmátý, nic mu jako nechybělo, akorát bylo všude krev. A pak jsem teda zjistila, že jo, je to z prsa, tak to jsem se trošku uklidnila, ale zároveň to nebylo nic, co byste chtěli vidět. Chvilku jsem to jako neřešila. Říkala jsem si, tak uvidíme další kojení, třeba tam byla nějaká žilka nebo mě nějak kousnul nebo něco, i když já jsem nic necítila. A hlavně to nebylo jako z povrchu, ale zevnitř, což neznám. Já znám jako taková ta hodně bolavá prsa po porodu, když se naplní a dítě se učí pít a je to všechno takové náročné, tak ano, tam jsem si taky zažila krev s dětmi, ale vždycky to bylo vidět, odkud to teče, teď ne. Omlouvám se všem, kterým tohle povídání právě hodně nechutilo a přestalo bavit. Můžete vypnout a pustit si příští epizodu. K plastice se nedostaneme a žádné sexy věci se tady asi kulat nebudou, takže pokračujeme dál. Dámy, které vás to zajímá, prosím, pokračujte, protože si myslím, že se vám to může někdy hodit. Zjistila jsem časem, že nejsem sama. Co se tedy dělo dál je, že se to opakovalo a když se to opakovalo několikrát při kojení, tak jsem si říkala, no tak OK, to je špatné, to není úplně fajn. Schodou náhod, blbou schodou náhod řekněme, je, že jsem se dva, tři dny předtím koukala na konferenci od Prsav High, která byla o rakovině prsu, takže si dovedete představit můj mozek, kam to všechno směřovalo. Navíc tam lékaři mluvili o tom, že pokud samozřejmě nahmatáte bouli nebo vidíte nějakou změnu nebo něco vám vytéká s prsy, nedej bože, krev vám vytéká s prsy, tak okamžitě k lékaři diagnostikovat a tak dále. Takže já jsem, snažila jsem se negooglit, problém byl, že byl pátek večer, takže doktoři nic, hledala jsem pohotovost, tak jsem počkala teda do rána, v sobotu pořád spousta krve z jednoho stejného prsa a z toho prsa schodou náhod, kde já pořád mývám ty záněty. Tak to mě taky nepřidalo. A říkala jsem si, dobře, tak zkusím zavolat na pohotovost, jestli mi třeba můžou poradit nebo jestli mám přijet, ale tušila jsem, že o víkendu nikdo moc asi řešit nebude, přesně to mi řekli, je víkend, tady stejně žádný ultrazvuk vám neudělají, kdybyste měli horečku, tak přejděte pro antibiotika, jinak nic. Takže mě čekal vlastně celý víkend a moc jsem jako nevěděla, co s tím, tak malýmu jsem začala teda dávat jenom z jednoho prsa, to jsem odstříkávala, tak nebudu zabíhat do detailu, to vás asi tak nezajímá, ale dostupňovalo se to a já jsem začala být hodně nervózní, tak jsem zkusila zavolat ještě do jedné nemocnice a tam mi řekli, jasně, přijďte hned, to vás vyšetříme. Říkám, no dobře, tak jo, tak jsem tam jela, ale abych to shrnula, ano, vyšetřili mě, ale vyšetřil mě doktor, který mi řekl, ale já stejně prsa nedělám, já se tomu nevěnuju, já nic nepoznám, jste tady úplně zbytečně a já prostě, i kdybyste tam měla rakovinu, tak já si toho nevšimnu. Říkám, aha, super, tak děkuji, jsem ráda, že jsem si udělala výlet. A to, že sama zmínila rakovinu, no, jako nechcete, jako to není něco, co člověk chce slyšet. Ale samozřejmě já jsem to v té hlavě už měla taky, no. Tak přežila jsem víkend a v pondělí ráno jsem se naštěstí hned tady u nás blízko dostala na ultrazvuk jako samoplátce, ale já jsem nebyla ochotná čekat na nějaké žádanky a objednávání se, protože na té pohotovosti mi nejvíc řekli, no, tak si pak objednejte na ultrazvuk, to jako určitě musíte dovyšetřit. A říkám, no, a tak nemůžete mě objednat, nebo jako tam budou nějaké čekací doby, že jo, a tak, no, to budou. A to můžu nechat takhle, jako já, jak dlouho budu kojit jednoho prsa, já nebudu pro něho mít dost mlíka a tak. No, bohužel, tak zkuste si obvolat víc pracovišť, kde vás vezmou nejdřív. Říkám, no, tak to ne. Takže díkybohu šlo tohle vyřešit takhle a já jsem teda šla v pondělí na ultrazvuk s tím, že v neděli mi to už přestalo. Začala jsem odcovat úplně jemně, abych to perso nedráždila, nekojila jsem z něj teda a v neděli to ustalo. Trochu mě to uklidnilo, ale na ultrazvuku jsem nebyla úplně nadšená, ale dobrý. Všechno ukázalo, že je to dobrý. Mně se teda neskutečně ulevilo. Vypadá to, že to perso má, jak má ty záněty pořád okolo, tak ta celá ta cévní struktura tam je oslabená a asi fakt tam praskla nějaká žilka a trvalo to docela dlouho, než se to uklidnilo. Ale dobrý. Všechno to dopadlo dobře. No a proč tohle tady sdílím celou tu story, je to, my jsme ti, kdo musíme bojovat za svoje zdraví a my jsme ti, kdo musíme si ho chránit jak nejlíp umíme. chránit jak nejlíp umíme. Nejenom tím, že se budeme o sebe starat a sportovat a spát a zdravě se stravovat. Ale že budeme chodit na preventivní prohlídky a že budeme tyhle kroky prioritizovat, protože s dětmi taky chodíme na všechny prohlídky a na nás není tolik času. Ono totiž není žádná velká zábava, tahat ty tři děti klubaři, na dentální hygienu, na školku, na oční, já nevím kam všude. Ale co no, když to nejde jinak, tak to nejde jinak. A čekat až, až, až, až, jak to tady pořád zmiňuju, není řešení a v pohledu na moji potenciální rakovinu to rozhodně nebylo chytré. Zpětně si myslím, že jsem měla říct o ten ultrazvuk už dřív při těch problémech se zánětem a neměla jsem se nechat odbít, že až ukončíme kojení, protože kojení ukončíme brzy. A představa, že by to bylo nějaké vážné onemocnění, no tak už na to není čas čekat, až ukončíme kojení. A navíc, kdyby se to stalo někomu z vás, tak nejste sami, mně se to stalo taky, a ještě jsem našla další kamarádku, které se stalo to samé. Ale já jsem o tom nikde neslyšela, že byste mohli krvácet při kojení z prsa vevnitř. Takže kdyby se vám to nedej bože taky dělo, tak vězte, že nemusíte tolik panikařit, je možné, že to nic není. Ale to mi neřekli na té pohotovosti. Prostě nikdo tam nevěděl, nebo nechtěl mi dávat, já nevím. Zvláštní, bylo to zvláštní. Já jako chápu, že to jsou gynaecologové, a prsa tolik není jejich silná stránka, ale stejně. No, já jsem tohle téma měla rozpracované už dřív. Nejenom tady z pohledu mojich prsou, ale i z toho, že jsme vlastně řešili s Miminkem spoustu takovýchto otázek, kdy jsme museli my být ti advokáti za jeho zdraví, protože jsme se dostávali do situací, že vám dva, tři doktoři říkají každý něco jiného. Konkrétně třeba očkování. Jo, náš pediatr řekl, že až od pěti kil. Doktorka v nemocnici na neonatologii řekla, už měl být neočkovaný. Doktorka jiná, v druhé nemocnici, taky na neonatologii, řekla, ne, ne, ne, to ještě počkejte. A teď si vyberte. A to není něco, co byste mávli rukou, že jestli nastřílíme na ušnice ve třech měsících, nebo ve čtyřech měsících. Ne, že bychom ho chtěli dát na ušnice. To je příklad. Ale to je důležitá věc, jestli už bude chráněný proti černému kašli, který tady řádí, anebo jestli budeme ještě čekat, protože je to pro něho moc brzy a moc nebezpečné. No a vím já. No nevím. Jsem doktor. Nejsem. A evidentně ani doktoři se neschodnou. Takže nakonec já jsem si opravdu hledala studie a dala jsem si research na vysoké a snažila jsem se dohledat, jak tedy to je a kterému doktorovi já budu věřit a na kterého budu tlačit, že takhle to chci, protože takhle to je asi správně. A stejně tak, když se vám něco nezdá, když máte pocit, že dva mávli rukou, tak nebojte se jít a vyžádat si druhý názor. Protože je to pořád jenom jeden člověk a možná už teď můžeme použít AI. Zeptat se AI. Ale pořád tady máme další doktory, kterých se můžete na ten druhý názor přeptat a není to nic špatného. Já jsem pořád měla zafixované, že tím jako podtrhávám jejich autoritu nebo že jim tím ubližuji vlastně jejich situaci nebo že jako jsem hysterická nebo dosaďte si, ale ne. Je to naše zdraví nebo zdraví našich dětí a je potřeba, pokud mám pocit, že můj doktor nestojí za nic nebo pokud mám pocit, že můj doktor se na to nepodíval, že to hodil od stolu a že mě neposlouchá to, co mu říkám, tak se dá jít někam požádat o konzultaci. Možná zním teďka hrozně naštvaně na všechny doktory a to tak není. Já úplně chápu, že toho mají moc. Že spousta pediatrů je přehlcená, protože jich není dost. Mají toho nadmíru svých možností, takže hodně zkracují dobu s každým pacientem a nemají čas to s námi probírat. Ale jestli mě něco naučilo, že mám tři děti, je to, že pokud já budu doufat, že někdo se o to postará, že přece jsme byli tam na kontrole, tak by nám řekli nebo že když se mi něco nezdá, tak ještě počkáme. A ještě počkáme? Ne, ne, ne. V mnoha případech jsem neměla čekat a měli jsme to začít řešit hned. Ušetřili bychom si spoustu trápení. A tak chci apelovat na vás, že nikoho nezajímá zdraví vás a vašich dětí tolik jako vás. A to si opakujte, protože já jsem si to neuvědomovala nějakou chvíli. Měla jsem pocit, že doktora nejvíc přece zajímá, abych byla zdravá. On mě chce uzdravit, to je jeho práce. Ale on splní svoji práci. Ale vy jste pořád ten, kdo bude doma nemocný, nebo ten, koho to bude bolet, nebo ten, kdo může jít a zkusit najít jiné řešení. Vy z ortopedie volíte mě koleno, takže neběhejte. Ok, můžu se spokojit s tím, že nebudu běhat. Jste se mnou toho běhání, že? A nebo můžu zkusit najít nějakou fyzio a říct, hele, můžu s tím něco dělat. Jo, jo, máš slabé kyčle. Musíš posílit kyčle, pak tě nebude bolet koleno. Aha, takhle bych mohla dát těch příkladů spoustu. Takže dneska je to takový školský možná, kdy vám trošku odkladu něco na srdce, možná takový rodičovský. Ale chci ještě vyzdvihnout aplikaci od Luna, určitě znáte. Mají aplikaci Preventivka, která vám to připomíná, co máte kdy dělat. A jestli máte chodit jednou za rok, nebo za dva roky na preventivní ultrazvuk, nebo jestli máte chodit na oční, jestli máte chodit na kožní, jestli si máte udělat samovyšetření. Není to rocket science, ale může vám to pomoct, udržet si v tom nějaký přehled a třeba i zjistit, že co, já mám chodit na oční, teď mám oči v pořádku, nemám brýle. Ale představte si, že i zdravý, dospělý člověk má chodit preventivně jednou za nějakou dobu na oční, protože jsou vady a problémy očí, které neodhalíme a když je odhalíme pozdě, tak už s nimi nedá nic dělat. Takže je fajn chodit na prevenci. Tak, to je meseč tétoho dílu. Starejme se o své zdraví. Je to jediné, co si nekoupíme. Je to to, co nám ovlivňuje život plně a horázně a jak ho jednou poškodíme, tak se těžko napravuje, tak snažme se to dělat preventivně. Pobavilo mě řečení právě na konferenci, že někdy se staráme víc o auto, než o svoje zdraví a chodíme častěji na prevenci s autem než se svým tělem, což je alarmující. Tak si šáhněme do svědomí a pojďme se o sebe starat. Já jsem si to připomněla trochu jako hard way a tak to předávám vám, abyste se nedostali do podobných stresů, jako já v pondělí ráno s čekáním na verdikt. Naštěstí s dobrým koncem. To je vše. Stáhněte si aplikaci, chodte na prevence, ať jste zdraví a můžete si užívat. Mějte se krásně a příští týden. Ahoj.