Když jsou děti nemocné: 13 tipů pro domácí zábavu

Rýmička, kašílek a znuděné děti? Koho by to neprudilo…dala jsem dohromady 13 aktivit na tyhlety případy, co by vám (nám) mohlo pomoct se z toho nezbláznit.

Baví vás moje tvorba? Budu moc vděčná za každou podporu na Forendors: https://www.forendors.cz/rodicovskeultra

Mějte se krásně a buďte (na sebe i ostatní) laskaví <3
Instagram @rodicovske_ultra

Transcript

0:00

Ahoj, tady Ivča. Vítám vás u 55. epizody podcastu Rodičovské ultra. To jsou středeční podcastové chvilky od mámy, která ví, jak krásné i náročné mateřství umí být a ráda s vámi sdílí motivaci, tipy i podněty k zamyšlení. Mě vás všichni vítám, krásný den. Dneska to budou ty tipy. Odhlasovali jste si to, což chápu. Jsou to tipy, jak zabavit děti doma, když jsme nemocní. Tak to je, když jsou nemocné děti. Podzim přichází a s ním i nemoci. Myslím si, že nikdo z nás nemá nějaké super schopnosti se tomu vyhnout, když bychom všichni moc rádi a hodně nás to čeká. A nebo ne? Takže pojďme, budeme připravení a nějak se z toho zkusíme nezbláznit. Předpokladem těch všech tipů je, že jste zdraví. Vy, jo, rodiče, mámy. Pokud i vy jste nemocní, tak jdeme na boj o přežití. To je úplně jiná kapitola. Prostě pokud jste nemocní taky a děti taky a jste rádi, že ten den nějak končí a můžete si jít lehnout, tak tyhle věci vůbec neřešte. Puste televizi a buďte rádi, že máte chvilku klid a můžete spát. Takže tohle to bude pro ty z vás, kteří jsou extrémně silní, imunitně, odolali dětským bacilům, kteří jsou úplně na jiném levelu než ti dospělí. Já jsem třeba nikdy neměla problém se zánětem ucha. Podle mě ani v dětství, nepamatuji se. Ovšem školka najednou, já jsem řešila uši. Nejenom těch dětí, ale i svoje. Takže ano, školka i bacily, to je jiná liga. Ale jdeme na to. Těch tipů bude dneska 13. Takové hezké číslo, že? Některé jsou jasné a některé třeba by vás nenapadly. Tak budu ráda, když mi dáte vědět, co třeba děláte taky a co pro vás je nové. První tip. Začneme od toho, že je vám nejhůř, nebo že těm dětem je nejhůř. Jste v té fázi, kdy ještě nechtějí nic dělat. Nemají náladu, jim je blbě, choulí se, chtějí se tulit, nedostanete do nich vodu, nedostanete do nich jídlo. Jo, prostě takový ten fakt, jak on dá prd v stav. Tak pojďme na to, pustte ty televize, užijme si je a jsme rádi, že je máme. Nemějte výčitky, prostě zase to zkrotíme, až budou lepší. Pokud už máte televize všichni plné zuby, chcete něco jiného, ale pořád ten stav tomu jako úplně nenahrává, doporučuju zkusit zahrát divadlo. Jo, já vím, jako, šklebíte se, a mě to taky moc nebaví, nebo taky. Určitě jste ti z vás, kteří posloucháte a bojíte se, tak si říkáte, no jasný, to děláme furt. No, já nejsem ten divadelní typ od přírody, ale když se přemůžeme, tak se většinou pobavíme fakt všichni. Vezměte plišáky, plišáci budou mít nějakou úplně trapnou zábavu, jedou na výlet, nebo prostě jdou k doktorovi a jsou taky nemocní a najednou je to hrozně zajímavé. Takže tip číslo jedna, zahrát divadlo. Pokud už je dítěti trochu líp, dostáváme se k tipu číslo dva a to je takové klasické tvoření, jo, malování, stříhání, genetický písek, to je skvělá věc, modelína, takové ty věci, u kterých sedíte většinou u stolu, děti jsou v klidu, kreslí, jestli máte nervy na to pak vysávat, tak třeba jako přehrabovat rýži a takovéhle jako hmatové, smyslové věci, není to špatný, pokud se vám nechce vysávat, běžte do té modelíny. To máme tip číslo dva. Tip číslo tři, společné pečení. Korteď, ta zima, podzim, to tak jako navozuje tu atmosféru toho, že když doma něco upečete, tak to je takové jako příjemné, vonavé, ty děti se u toho pěkně jako zašpiní, ne, zvyklé, chtěla jsem říct zabaví a máte tam ten výsledek, že něco jste upekli na nervy, dáte si něco, možná i oni konečně něco sní, když jste to dělali společně. Doporučuji teda předtím jako dobře umýt ruce, ať tam nemáte všechny ty rýmičky, ale když to projde tou troubou, tak asi i ta rýmička by nepřežila. To je teda tip číslo tři. Než se dostanu ke čtvrtému, nebojte, maminky všech kluků, jestli teď určíte očima a říkáte si kreslení, pečení, to tak ti moji roubíři tady jako budou sedět a péct. Už to vidím. Dobře, pokud se dostáváme k těm klukům, kteří, jejich jako adrenalinový a testosteronový lvi jsou jinde, mám tam taky tipy. Třeba ten další piknik jinde než u stolu. Myslím to tak, že když už teda trochu bojujeme s tím jídlem, bo mluvím za nás, asi jsou třeba děti, co nemocné jí víc, tak můžeme zkusit to trochu ozvláštnit a nejíst u stolu. Doporučuji teda nevzít špagety nebo něco jako takového, ale udělat si piknik. Vzít třeba, mám ráda na to formu na muffiny, takovou tu klasickou formu na muffiny a do každého toho kompartmentu, do každého toho muffinu, dát něco, nějaké křupky, nějaké ovoce, nějakou zeleninu, nějaké oříšky a udělat si piknik doma. Ztáhnout deku a udělat z toho wow, máme piknik. Nebo si zahrajete na indiány a máte jídlo ve stanu a hrajete si, že opékáte na ohýnku, udělat z toho trošku hru a prostě se pobavit jenom hloupou svačinou. Ale někde jinde než u toho stolu. Můžete změnit i místnost. Udělat to opravdu wow a jít na piknik třeba do pokojíčku nebo jít na piknik třeba do koupelny, na chodbu, teda myslím tu vnitřní, ne vnější. Tip číslo pět. Knížky. Do nemocnice ideální pohádky nebo jaký prohlížecí hledací. Takový to najdi tady, najdi tam to. Pokud děti na to mají chuť, fajn. Tip číslo šest. Třídění hraček. Hm, říkáte si. Mám nemocné děti a ještě budu tady jako uklízet a třídit hračky, zbláznil ses. Nemusíme do toho jít jako hardkor, jo. Nemusíte vysypat všechny věci, co máte nahromadu a říct si teď to celý udělám a a bude to tady krásný, ale spíš vytáhnout nějaký šuplík, který jste nevytáhli už půl roku. Víte, že je prostě plnej všeho možnýho a nikdo si s ním nehraje, protože hod je v tom vinec. A zkusit to společně projít. Třeba se zamyslet, jestli něco z toho už nepotřebujeme. Samozřejmě v tu chvíli všechno potřebujeme. To, jako, co si budeme. Najednou všechny ty rozpadlé věci a zapomenuté půčle jsou zajímavé. Což OK, tak sice nic nevytřídíte, ale máte aktivitu. Taky dobré, ne? U nás to funguje vždycky. Ve chvíli, kdy vezmu něco, že to dám ke dveřím, do krabice, že to odnesu, že už to nikdo nechce, nebaví ho to, dáme to dětem dětského domova nebo tak. Nejzajímavější hračka v bytě. Všichni si s ní chtějí hrát. Zkuste. Tak, to jsme byli u šestky. Můžete jít ještě dál. Můžete zkusit říct oblečení, no, ale to záleží na materiálu vašich dětí. Moje holky třeba milují a najednou si zkouší všechny šaty a legíny. A je mi to ještě dobře? Není mi to ještě dobře? Ale chápu, že co se tady vychovávám, roste mi tady ten třetí klouček, tak mi asi vysvětlí, že tohle třeba nebude úplně aktivita pro něj. Ale třeba ne. Třeba mě překvapí. Vybuďme Čendrově předpojatí. Uvidíme. Tak, to byla šestka. Sedmička. Prohlížení starých fotek a videí. Tohle si myslím, že není vůbec špatná věc. Je to můj tip. Ještě abych si myslela. Ale tohle je něco, co baví i mě. Kdy si jako sednete k té televizi a teda neprohlížíte Slabková patrola, ale podíváte se na to, jak byly roztomilá miminka a jak už jste zvládli toho tolik spolu a oni vám skoro nevěří, že tohle je to malé miminko, to jsem já, to nejsem já. Nebo ještě než najdete svoje fotky, když vy jste byli malí, tak toho občas taky zbudí spoustu smíchu a údivu. Tak to je sedmička a smyčka. Naučit je něco dospěláckého. Co dospěláckého? Nebojte čuněta, nepředstavujte si. Nic, nic legálního, rozpěláckého ve smyslu prát prádlo, nebo převlíkat postel, nebo psát, pracovat na počítači. Třeba teď jako byl hrozný hit, že jsem nechala děti psát na počítači a viděli tam, jak se ve Wordu objevujou ta písmenka. Neskutečný, já pracuji, já pracuji, doporučuji pod dohledem, pokud máte rádi svůj počítač, tak doporučuji u toho být, nenechat je o samotě, ale velký úspěch u nás. Hra na dospěláky, no co může být lepší. Tak, devítka, Puzzle, LEGO, Puzzle už jsme probírali, LEGO, jo, fajn aktivita, roleplaye a různé jako hraní si v klidu, kdy prostě vám nebudou lízat po bytě, ale pravděpodobně musíte začít s nima, ale zase, když začnete s nima a vytvoříte jim království, nebo my jsme tvořili zoo a různé jako by setupy toho LEGO, tak je velká šance, že u toho pak ještě chvíli sami vydrží a budou si hrát dál. To máme devítku desítku, když jsme u toho sezení a hraní si v klidu, karty, člověče nezlob se, prostě stolní hry, taky fajn věc vytáhnout v těchto momentech, hoď jste zavřený doma, není lepší chvíle, pokud na to máte nervy, na ty prohrané hry, u těch karet můžete to trochu nafejkovat, nechat je vyhrát, u toho člověče to někdy úplně nejde a obrací se to proti nám, kor když jsou to děti nemocné, jako já nejsem za stán se toho nechat je pořád vyhrávat, musí se naučit zpracovávat svoje emoce a prohry a tadadadada, všichni víme, ale ne vždy umíme my zpracovávat ty svoje emoce s jejich emocemi a když jsou nemocní a jim blbě, tak možná nejlepší chvíle je to učit, takže přiznávám, že někdy nechám vyhrát pro klid doma. To jsme měli desítku, jedenáctku, udělat to naopak, jak to myslím, třeba naopak v snídani k večeři, to znamená normálně snídáte nějakou kaši, palačinky, lívance, nevím co máte, rohlík, příby nějaké, nevím co dáváte dětem ráno, každopádně otočit to a najednou je čas večeře a vy nebudete mazat ten chleba nebo nadávat maso z rýže, ale řeknete, dáme si k večeři palačinky, trochu to ozvláštní, uděláme si z toho srandu, uděláme si snídaní a přitom je večer, nebo naopak, ale nevíme, jestli byste měli chuť na večeři ráno, nebo naopak ještě můžete zkusit vybít děti a oni rodiče, nechat se s tím trochu pohrát, že budete sedět u toho stolu a rejpat se v tom a to já nechci, já se tohle a to mi nechutná a tak si zahrát na ty dětičky, je to terapeutické, mě to upřímně minule extrémně uklidnilo, když jsem si takhle pohrála a vybila jsem si tady tu zlost, že jsem zase něco uvařila a nechtějí to jíst, nebo se v tom rejpou, nebo mají spoustu keců a oni se tomu hrozně smáli. Teď jsme na dvanáctce. Téma dne. V tomhle mi pomáhá časopis. Hrozně. Já nejsem až tak kreativní osoba, nebo nemám tu chuť to vymýšlet, ale existuje spousta skvělých časopisů pro děti. Puntík, dráček, jestli máte rádi další, šup tam s nima. A oni většinou mají nějaké téma toho časopisu, což mi hrozně pomáhá v těchto momentech. Vytáhneme časopis a najednou tam bylo téma třeba zvířata v Africe. A tak jsme vlastně většinu dne zkoumaly zvířata v Africe. Hledali jsme, jestli je máme doma v nějakých svých knížkách, co už o nich víme. Teď jsme zjišťovali spoustu věcí, co o nich nevíme. A tak jsme to třeba googlily společně, hledali jsme nějaká videa, koukali jsme třeba jak sloní meloun. Doporučuji. Nevěřila bych, že slon si nacpe celý meloun do pusy. Kdo koho sežere, když bude krokodýl a hroch a podobně. Na to jsme z toho nekoukali, to jsme si jenom četli. A takhle jsme se vlastně zabavili a měli jsme téma. Bylo to trochu jako ve škole, že najednou si hrajeme na školu a dneska se učíme o zvířatech v Africe. A bylo to fajn. Já jsem si něco rozvěděla, je to bavilo. Večer jsme to vyprávěli tátovi, manželovi, když přijel. Bylo to fakt fajn. Stejně tak posledně bylo téma indiáni. A jednou jsme tady stavili stan a dělali jsme čelenky a těch nápadů přicházelo mnohem víc, než kdybych si sedla a řekla, co budem tvořit, co budem dělat, co si budem povídat. Ale jak už to téma je, tak člověka to začne napadat. Takže doporučuju, téma dne, nebo přes opisy. Poslední tip, když už se dostanete do té fáze, že jděte mi dobře a vlastně už jako skoro uvažujete, jestli nebudete ven, teplota pominula a ještě si říkáte, no nevím, je tam zima, kašle, nebo jdete třeba jenom na chviličku, opičí dráha. Fajn věc, nemusí to být, že se tady spotí a běhají a jsou uřícení, může to být opičí dráha dovednostní, že zkusíte to projít po tenké čáře, nebo zkusíte, jestli umíte se otočit na jedné noze, nebo jestli umíte házet míčkem tamhle do kyblíčku. Takové pohybové věci a když je dáte za sebe krásná zábava, u nás to teda nesklame. Takže to je poslední tip, 13. a pak tu mám jeden úplně jako extra pro tip, pokud se jenom malinko zmůžete večer, zkuste si něco nachystat večer předem. To je prostě boží. Já vím, že to znáte. Je skvělý večer mít uklizenou kuchyň a ráno se vzbudit, kdy to je uklizené. Jasně. Je skvělý večer pustit to prádlo a ráno to nemusíte řešit. Nebo nachystat dětem ty věci na další den do školky. Všechno tohle víme a rádi bychom to dělali. Stejně tak přidávám tenhle pro tip, když seberete tu energii, nachystat něco dopředu, ať už to je, že si vytisknete ty omalovánky, nebo že tady rozlepíte lepicí papírky a ráno je budou hledat a vy máte klid. Čtěte si, no nečtěte si, vypijete si to kafé, protože oni tady chodí a hledají lepicí papírky. Tak to je boží. Někdy tady ten tip doporučuji nejenom, když jako seberete sílu, ale naopak, když se ocitnete v takovém tom jako úplném dnu, že už se vám nechce do dalšího dne s těma dětma a víceméně byste někomu zaplatili za to, abyste mohli jít do práce. To je přesně ten den, kdy to musíte udělat, aby ten další den začal líp, aby ten další den nezačal zase aaaa ježiši už zase, už zase mě zbudili a zase jdeme něco dělat. Ale aby ten další den začal, co to je? Mami, co to tady je? Hmm, to je překvapení, jojojo, překvapení, překvapení. Ideálně pozbírají všechny papírky a dostanou tyčinku nebo kapsičku nebo co mají rádi a je z toho prostě luxusní start dne. Takže tím to uzavírám, doufám, že jsem vás ničím inspirovala, doufám, že to nebudete potřebovat moc, že letos nás to nesemele všechny nějak extrémně, ale i kdyby jo, tak věřte, že v tom nejste sami, že vlastně my, co všichni máme děti, tak máme nemocné děti během podzimu a zimy. A že se zase přijde jaro, a taky jednou vyrostou a ta jejich imunita nabide nějaké síly. Takže, z hůru na to. A budu se těšit zase příští týden. Mějte se hezky, pa.